Závěr zkoušek kruhů a boráků

Provedli jsme zkoušky osazených jistících prostředků zkouškou pevnosti tahem ve směru osy těchto bodů, tj. směrem ze skály. Zde jsou výsledky:

 Dřík kruhu osazený do hloubky 180 mm, pískovec ve Škrovád (podobná tvrdost jako v Teplických skalách). Způsob upevnění do cementové malty v celé délce, přitemovaný olovem 20 až 50 mm od okraje otvoru.

Údaj na manometru odpovídá síle 4 500 kg. Při této síle kruh povolil a začal se vytahovat.

To oko kruhu bylo před zkouškou kruhové

Toto je zkouška borháku Kouba. Je osazen opět do cementové malty 1:1 a přitemován olovem 2 cm pod okrajem díry. Údaj na manometru odpovídá síle 3600 kg. Při této síle se začal zvolna vytahovat.

A takto vypadal po odstranění trhačky.

Další zkoušky jsme provedli na Hrubé skále:

Kruh osazený tradičním způsobem temováním olovem a na povrchu zacementován.

Toto byla největší síla, kterou vydržel, ale jen, než praskl betonek na povrchu. Potom se už vytahoval při síle asi 100 kg.

Další zkouška: Dřík kruhu osazený do cementové malty stejně, jako ve Škrovádě.

Hloubka osazení 18 cm.

Kruh šel ven při síle 3 600 kg.

Lepený kruh Raveltik, ocelový, pozinkovaný. Zde se nepříznivě projevilo zalití drážek na povrchu dříku kruhu zinkem.

Nejvyšší dosažená síla 1 800 kg, to byl důsledek povrchových drážek zalitých zinkem.

Poslední zkouška – nerezový kruh Raveltik. Při této zkoušce odešlo měřící zařízení trhačky, tak se alespoň podívejte, jak se natahovalo oko a jak se nohy trhačky bořily do pískovce. Orosené čelo pumpujícího jsem bohužel nenafotil. Poruchová síla byla odhadem kolem 4 000 kg. Protože byl kruh osazen v hodně měkkém pískovci, došlo k vylomení skály kolem. Kolem zkušebního prostoru byla velká tlačenice zájemců tak se nepodařilo udělat lepší fotodokumentaci.

Prozatímní závěr: Nejlépe vyšly nerezové lepené kruhy, i když se nepodařilo změřit poruchovou sílu. Ocelový, pozinkovaný kruh „doplatil“ na špatné pozinkování. Pokud by byl pozinkován správně, měl by podobné výsledky jako nerezový. Kruh zabetonovaný v celé délce do malty měl překvapivě dobré výsledky. Snad by to byla cesta, pokud by se z nějakých důvodů nepoužívalo lepení. Temování olovem a jen zamazání na povrchu je potřeba co nejdřív, nejlépe okamžitě opustit. Počáteční pevnost byla daná pevností malty na povrchu. Tato pevnost by se pravděpodobně podstatně snížila, pokud by se zímaz porušil ať vlivem namáhání  pádem, nebo vlivem pavouka. Borháky Kouba, které jsou ve velkém množství v Labáku, pokud jsou skutečně dobře osazeny a nevykazují žádnou poruchu, nepředstavují akutní nebezpečí.

Znovu zdůrazňuju, že se jedná pouze o orientační zkoušky a jejich cílem je odhalit nebezpečí, případně připravit podlady pro následné zkoušky autorizovanou zkušebnou, pokud takové vyplývají z předpisů.

Každý typ osazení se zkoušel pouze jednou. Tyto zkoušky budeme opakovat za různých podmínek a na různých druzích skal. Především je potřeba vyzkoušet osazení do betonu tak, že budou krátce po osazení namáhány ( simulace pádu a slanění ). Teprve potom budou alespoň omezeně průkazné. Kromě toho budeme v průběhu roku zkoušet jistící prostředky osazené různými autory ve skalách. Máme taky připraveno zařízení na zkoušky zatížením podél skály ( ve směru pádu ).

23.3. 2006                                                                 Vladimír Těšitel