Ve dnech 28.–29. srpna 2026 zasahovali hasiči a Skalní záchranná služba u pětičlenné skupiny, která se v Adršpachu při sestupu z Milenců dostala do situace, již nedokázala vlastními silami bezpečně vyřešit. Jeden z účastníků podrobně popsal průběh celé události včetně vlastních rozhodnutí a chyb, které k přivolání pomoci vedly.

Ilustrační fotka, S. Mitáč

Proč tuto zkušenost zveřejňujeme?

Z odstupu se může zdát snadné pojmenovat, co měli účastníci udělat jinak. Přímo ve skalách, pod časovým tlakem, za tmy, s omezeným vybavením a narůstající únavou ale situace často není tak jednoznačná, jak působí při zpětném hodnocení.

Tuto zkušenost zveřejňujeme výhradně pro účely vzdělávání a prevence. Naším cílem není nikoho pranýřovat ani hledat viníka, ale otevřeně popsat okolnosti, rozhodování a chyby, z nichž se mohou poučit další lezci. Vážíme si toho, že byl jeden ze skupiny ochotný průběh celé události podrobně sdílet a reflektovat také vlastní rozhodnutí.

Především jsme rádi, že událost navzdory všem komplikacím skončila bez vážných následků a že se všichni členové skupiny dostali bezpečně dolů. Poděkování patří také zasahujícím hasičům a Skalní záchranné službě za klidný a profesionální zásah.

 

Výpověď byla pro zveřejnění redakčně upravena a anonymizována. Uvedené časy jsou orientační.

Výstup se výrazně protáhl

Skupina zahájila lezení 28. srpna přibližně v 16:20 a nastoupila do cesty Přes Fichtli VI na Milencích.

Lezec 1, Lezkyně 1 a Lezkyně 2 postupovali na šedesátimetrovém laně. Lezkyně 2 za sebou táhla padesátimetrové lano, na kterém lezli Lezkyně 3 a Lezec 2.

Po dosažení dobíracího místa použil Lezec 1 k dobírání zařízení Micro Traxion. Jako první k němu dolezla Lezkyně 1, která následně dobírala Lezkyni 2. Lezec 1 mezitím pokračoval jeskyní, jištěný přes poloviční lodní uzel, až ke dvěma kruhům v komíně. Odtud dobral Lezkyni 1 a pokračoval na plato.

Na platu čekal přibližně dvě hodiny. Postup skupiny zdrželo také to, že Lezkyně 2 zapomněla vzít lano potřebné pro „vláček“ a musela se pro něj vrátit, aby mohli Lezkyně 3 a Lezec 2 pokračovat.

Jakmile k Lezci 1 dolezla Lezkyně 1, pokračoval dál. Kvůli snazšímu dobírání počkal u předposledního kruhu a dobral k sobě Lezkyni 2. Původně chtěl opět použít Micro Traxion a pokračovat podobným způsobem jako v jeskyni. Skupina se však rozhodla, že se nejprve všichni sejdou a společně domluví další postup.

„Ostatní toho už měli dost a začalo se stmívat,“ popisuje Lezec 1.

Po shromáždění celé skupiny u předposledního kruhu padlo přibližně ve 21:15 rozhodnutí, že výstup ukončí a vydají se dolů.

Sestup ve tmě s jedinou čelovkou

V době zahájení sestupu už byla tma a pětičlenná skupina měla k dispozici pouze jednu čelovku. Nejprve slanila k dvojici kruhů v místě, kde bylo nutné překonat náročný krok. Ke slanění použila padesátimetrové lano, zatímco druhé lano si Lezec 1 namotal na tělo.

U dvojice kruhů skupina obě lana svázala s úmyslem slanit až na zem. Jako první vyrazil Lezec 2, který se však zasekl v komíně a požádal o pomoc.

„Slanil jsem k němu, zkontroloval jsem, jestli je zajištěný, a pokračoval jsem v ústupu traverzem z komína ven,“ uvádí Lezec 1.

Následně se zajistil do kruhu, pravděpodobně v cestě Labilita Milenky, a poslal Lezci 2 lano. Ten se k němu ale nedokázal dostat. Skupina proto rozhodla, že Lezec 2 vystoupá po laně zpět k lezkyním, což se mu podařilo.

Jako další se pokusila slanit Lezkyně 1. Ta se k Lezci 1 dostala úspěšně a skupina vytvořila provizorní „lanovku“, pomocí které se mohli ostatní bezpečně přesunout k jejich stanovišti.

„V tu chvíli jsme měli pocit, že máme vyhráno,“ vzpomíná Lezec 1.

Snaha urychlit sestup vedla k další komplikaci

Lezec 1 se následně pokusil další postup urychlit. Jeden pramen lana shodil dolů a podle zvuku usoudil, že dosáhl země. Pomocí lodního uzlu a karabiny proto lano zafixoval ke kruhu. Předpokládal, že ostatní budou po tomto laně postupně slaňovat a on si nakonec lano stáhne a slaní jako poslední.

Současně ale držel také druhý konec lana. Protože jej nechtěl volně pustit, zafixoval pomocí lodního uzlu i ten.

„Bohužel jsem udělal chybu, protože jsem všechno chtěl urychlit,“ hodnotí zpětně své rozhodnutí.

Přibližně v jednu hodinu ráno začala po připraveném laně slaňovat Lezkyně 1. Skupina předpokládala, že se dostane až na zem. Přibližně deset metrů nad zemí se však zachytila v uzlu na kratším laně a nedokázala pokračovat.

Lezkyně 1 se pokoušela vytvořit poloviční lodní uzel na laně, které viselo pod ní. Manipulace se však nezdařila a vzniklý uzel už nebylo možné povolit. V tu chvíli měla skupina oba konce lana zafixované.

Lezec 1 se pokusil vytáhnout Lezkyni 1 zpět ke stanovišti pomocí zařízení Micro Traxion. Kvůli mokrým lanům se mu to však nedařilo.

„Jedním z možných řešení by bylo slanit k ní přes vánočkový prusík a pomoci jí s výstupem po laně. Tato varianta mě ale napadla až druhý den,“ říká.

Přivolání záchranných složek

Když skupina nedokázala Lezkyni 1 vytáhnout ani jiným způsobem bezpečně vyřešit vzniklou situaci, rozhodla se přivolat pomoc. Na tísňovou linku 112 zavolala přibližně ve 2:30.

Určení přesné polohy komplikoval slabý signál i nepřesná lokalizace telefonu. GPS operátorce nejprve ukazovala, že se skupina nachází na Špičáku. Po další komunikaci se podařilo polohu upřesnit a na místo byli vysláni hasiči. Členové skupiny se následně pokoušeli dovolat také na linku 150, kvůli slabému signálu se jim to však nepodařilo.

Hasiči dorazili přibližně ve 3:15. Kolem čtvrté hodiny ranní přijela také Skalní záchranná služba.

Záchranáři nejprve pomocí blokantů vystoupali k Lezkyni 1. Uvolnili ji ze zamotaných lan a společně s ní slanili na zem. Poté vystoupali také ke zbývajícím členům skupiny, každého postupně zajistili na vlastní lano a spustili dolů.

Jako poslední sestoupil Lezec 1 společně se Záchranářem 1 poté, co uklidili materiál ve stanovišti.

Poděkování zasahujícím

Lezec 1 by chtěl touto cestou poděkovat všem, kteří se na záchranné akci podíleli.

„Všichni odvedli perfektní práci. Všechno probíhalo klidně, rychle a profesionálně,“ zdůrazňuje.

Současně upozorňuje, že uvedené časy jsou pouze orientační: „Sám si je přesně nepamatuji. Řídil jsem se spíš podle toho, jestli bylo světlo, šero, tma, nebo už svítalo.“

Doporučení sekce Vzdělávání ČHS

Z bezpečí kanceláře se hodnotí snadno. Ve skalách, za tmy, za deště, unavený a pod tlakem času člověk vidí situaci jinak. Nechceme nikoho stavět do špatného světla, cílem je ukázat, že k vážnému problému málokdy vede jedna zásadní chyba. Obvykle je to řetězec drobností a ne úplně ideálních rozhodnutí, které se postupně sečtou.

V tomto případě šlo především o:

• Pozdní start a chybějící časová rezerva. Nástup do delší cesty v 16:20 s pětičlennou skupinou nedával prostor na to, aby se výstup nebo ústup vešel do denního světla.
• Podceněné vybavení pro variantu "tma". Jedna čelovka na pět lidí je na takto dlouhou akci málo.
• Cesta/ústup přesahující možnosti části skupiny – volba cesty a sestupu - technická náročnost neodpovídala zkušenostem všech členů.
• Mezera ve výcviku – neschopnost prusíkovat z konce lana je přitom základní dovednost pro sebezáchranu na zaseknutí na laně.
• Opakovaná improvizace lanových postupů pod časovým a psychickým tlakem.
• Použití Micro Traxionu k dobírání. Jde o kladku s blokantem určenou pro kladkostroje a sebezáchranu, ne o certifikovanou jistící pomůcku.
• Neznalost záchranných technik u vedoucího lezce. Ve chvíli, kdy bylo potřeba zaseknutou lezkyni vytáhnout, chybějící know-how vedlo k tomu, že se to nepodařilo a musela zasáhnout záchranná služba.

Jakmile se slaňující zasekla a vlastní prostředky selhaly, bylo přivolání záchranky správným krokem a další improvizace v tu chvíli mohly situaci spíš zhoršit.

 

---

Český horolezecký svaz