František Kutta, K. Rada, 18.7.1954

Prostřední nejmohutnější pilíř s poměrně pevnou skálou, který nespadá až ke stezce. Nástup vl. od spádnice jeho hrany kuloárem a lámavou, silně zarostlou stěnou dol. vzhůru až na balkónek vl. od vlastního pilíře. Travers dopr. ke spárce v l. stěně pilíře (skoba). Spárkou vzhůru na balkónek v hraně pilíře (skoba stanoviště). Hladkou stěnkou šikmo dopr. vzhůru pod převis a pod ním traversem dol. opět na hranu (skoby). Po hraně vzhůru (smyčka, skoby) a výše přechod k dalšímu balkónku v l. hraně pilíře (stanoviště, smyčka). Odtud travers k velkému odštěpenému bloku a spárou mezi nim a pilířem zpět na hranu a tou až na podvrcholový balkón. Odtud buď při hraně, dole přev. vhloubenim, nebo vpr. od vhloubení kolmým koutem k vrcholu.