Tak jako v poslední době v tradičním termínu jsme i letos vyjeli počátkem července na „nejdůležitější“ závod roku. V letošním roce hostil Mistrovství světa německý Mnichov.

Již před započetím soutěže jsme věděli, že letos to bude velkolepé. A skutečně bylo vytvořeno několik rekordů: ve všech třech disciplínách startovalo něco málo přes 500 lezců z 55 států a tak bylo Mistrovství světa opravdu mistrovstvím světa;soutěž trvala pět dní a Mráza čekal v izolaci neskutečných šestnáct hodin padesát minut.

Vše nasvědčovalo tomu, že soutěž bude zorganizovaná s německou pečlivostí a přesností. Jaké ale bylo naše rozčarování, když před každým kvalifikačním kolem měli organizátoři hodinu, mnohdy i více skluz.

Mistrovství začalo v pátek 1.7. a již večer třicátého jsme věděli, že Mrázovo čekání v izolaci bude únavně dlouhé. Tomuto čekání přispěl i systém soutěže. Pro letošní rok připravili organizátoři dvě soutěžní cesty, které lezli zhruba s třičtvrtě hodinovou pauzou. Takže si každý zalezl (ale to čekání bylo hrozný). Do semifinále postupovali skutečně ti nejlepší. Jestliže někdo zaváhal a nedal top na jedné cestě, byl nemilosrdně vymrštěn do hlouby startovního pole (Honza Zbranek, Káča Chudobová). Ostatní lezli na to, na co měli. Vaškovi chyběly do semifinále zhruba dva kroky, Soňa přišla o lezení v semifinále dvěmi chyty. Mráza bez zaváhání dal oba topy a otráveně prohlásil, že to fakt bylo lehký. Byl to skutečně dlouhý den, při vyhlášení výsledků malá korekce programu a s potěšením přijímáme zprávu o posunutí zavření izolace.

Je sobota brzo ráno a vychutnáváme si v hotelu rychlou snídani. Pak po dohodě s Mrázou jsem po chvíli zbaven izolace. Mráza se vyjádřil, že podporu bude potřebovat až ve finále. Trochu smutně sledují pouze z hlediště průběh semifinále Soňa a Vašek. Mráza leze poslední a s přehledem překonává dolní obtížné pasáže a hrne se nahoru. Dostává se do míst, z kterých je jasný postup do finále. Leze dál a končí asi tři chyty pod topem. Na výsledkové listině je na druhém místě. Jsme trochu překvapení z tohoto umístění, ale španělský kouč nepodává protest na Mrázovo umístění (Patxi Usobiaga dolezl o něco dále). Takže Mráza poleze ve finále předposlední. Jeho největšími soupeři jsou oba Španělé.

Ve čtyři hodiny se zavírají dveře izolace pro finálové kolo. Jediný kdo chybí je Ramon Puigblanque. Velké překvapení, ale je o soupeře méně. Ramon přichází po hodině a půl s tím, že o změně uzavření nevěděl (zase španělský kouč). Po chvílích dohadů odchází z prostoru izolace. Všichni čekají na začátek finále žen. Asi to bylo docela dramatické, ale celou dobu soutěže žen jsme byli s Mrázou v izolaci. Byl docela v pohodě, měl průpovídky jako před dvěma lety v Chamomix, uvolněná atmosféra, i když plná očekávání. Začalo finálové kolo mužů, odcházím z izolace, naše fyzioterapeutka má ještě Mrázu v rukách. Velmi pečlivě sledujeme průběh finále. Mráza přichází jako poslední a tuší, že musí vylézt až na top. Po dvou cvaklých expreskách se dostává do tempa a při předposledním cvakání tuším, že bude top. Mráza dává top stejně jako Patxi, ale lepší výsledek ze semifinále jej posunul na první místo. Máme opět mistra světa (myslím, že je to určitá satisfakce za loňský rok). Závod končí v půl dvanácté, čekáme ještě na dopingovou zkoušku. V hotelu pak ještě dvě pivka, dojmy ze závodu, atd. Jdeme spát, zítra jdou na řadu rychlolezci.

            Je neděle ráno a technický mítink pro rychlost je až v 11.00 hodin, takže žádný spěch. Odjíždíme společně s fyzioterapeutkou Helenou do haly, abych vyzvěděl všechny novinky pro soutěž v rychlosti. Je jich víc než dost. Dvě totožné cesty na mírně převislé stěně, jeden typ chytů, skoro žádný nohy. Představa ICC je o možnosti vytváření rekordů na totožné stěně s těmito cestami. No uvidíme, co přinese čas.

Do izolace odchází Libor Hroza, Eliška Karešová, Helena jako fyzioterapeut a kauč Slávek. S Eliškou jde do izolace nasát atmosféru velkého závodu Martina Gláserová. Libor je v izolaci ve varu a zdraví se s každým (úsměvy, obětí s ženami atd.). Libor po prohlídce cestu komentuje jako docela dobrou a těší se na měření sil. Eliška je skeptická a má z cesty výrazné obavy. V kvalifikace vypadává Eliška na druhé cestě (nepodařilo se jí vylézt druhou cestu). Libor postupuje z devátého místa. Ve finálovém kole se lehce zapomene „v prvním esíčku“ druhé cesty a celkové končí na jedenáctém místě.

Večer další technický mítink pro soutěž v boulderinku. Nic významného se nedovídáme, kromě zákazu používání tekutého magnézia, které není rozpuštěné v alkoholu. Všechny soutěžící čeká šest bouldrů s pětiminutovým intervalem. Naši lezou ze začátku nebo v hloubi startovního pole.

V průběhu mateřské dovolené si odskočila zazávodit Věra Kotasová – Kostruhová. Věra leze s našich holek nejlépe a netrpělivě čekáme na konec kvalifikačního kola. Kluci lezou, co jim síly stačí, ale Honza Zbranek nějak nemá svoji obvyklou sílu (dokončoval střední školu a skládal přijímačky na VŠ, nutno podotknout, že úspěšně). Naděje vkládáme do Jirouse, který byl na posledním SP 14. Mráza se nenechal zaskočit kvalifikací a dává pět bouldrů na šest pokusů. S přehledem postupuje do finále, čekáme na výsledky žen a Věrka společně s Renatou Piszczek postupuje s dvanáctého místa.

Poslední den Mistrovství světa – finálové kolo v boulderinku. Dva Češi ve finále! V izolaci přejí soupeři i někteří národní kauči Tomášovi úspěch i boulderinku. Věra tvrdí, že si jde zalézt. Sleduji společně s Radkem Součkem poměrně pečlivě finálové kolo žen. Věra dolézá a její výsledek: pět bouldrů na devět pokusů je velmi solidní výkon. Na poslední top si dvakrát šáhla. Sledujeme v napětí další průběh závodu a postupně se Věrka díky svému výkonu a chyb druhých dostává dopředu startovního pole. Počítáme s umístěním na sedmém místě, po chvíli je z toho pátá pozice. Čekáme pouze na poslední bouldr Olgy Bibik. Jsme napjatí. Olga poslední problém neřeší. Věra je na medailovém třetím místě. Je to famózní výkon, který nikdo nečekal. Samotná Věra díky tomu, že sedí v tranzitní zóně, se dovídá výsledek až po konci finále žen. Oslava, gratulace a očekávání finále mužů. Mráza nastupuje do finále bez respektu. Stejně jako on si zkouší soutěž v bouldrech Sederik Lachat a Jorg Verhoven. Mráza končí s výsledkem 4/6 a předpokládá, že na medaili bude potřeba vylézt všech šest bouldrů na co nejmenší počet pokusů. Očekávání se naplňuje a veterán Salavat Rachmetov deklasuje ostatní výkonem 6/6. Mráza končí na solidním devátém místě.

Resumé

Z české reprezentace se představili

Obtížnost:
Tomáš Mrázek, Vašek Malina, Honza Zbranek, Soňa Hnízdilová, Nelly Kudrová, Kateřina Chudobová

Rychlost:
Libor Hroza, Eliška Karešová

Bouldering:
Tomáš Mrázek, Honza Zbranek, Jakub Hlaváček, Jirka „Jirous“ Přibil, Radek Souček, Věra Kostruhová, Helena Lipenská, Nelly Kudrová

Vedoucí týmu – kouč reprezentace:
Slávek Vomáčko

Fyzioterapeut:
Helena Matějů

Pořadí států v zisku medailí:

Slávek Vomáčko,
trenér reprezentace ČR