ZÁSADY BEZPEČNÉHO PROVOZOVÁNÍ HOROLEZECTVÍ

Směrnice Českého horolezeckého svazu

Obsah

A. ŘÁD ÚRAZOVÉ ZÁBRANY V TĚLESNÉ VÝCHOVĚ, SPORTU, TURISTICE    A V HOROLEZECTVÍ

1. Pojem úrazu a úrazové zábrany
2. Provádění úrazové zábrany
3. Povinnosti jednotlivců při provádění úrazové zábrany
4. Cvičenci a sportovci jsou povinní:
   1. Cvičitelé, instruktoři a trenéři jsou povinní:
   2. Rozhodčí jsou povinní:
   3. Tělovýchovní zdravotníci jsou povinní:
   4. Vedoucí akce (ředitelé závodu apod.) jsou povinní:
   5. Zdravotníci pověření zdravotnickým zajištěním akce jsou povinní:
5. Úkoly organizací zajišťujících tělovýchovnou, sportovní, turistickou činnost a horolezeckou činnost
   1. Výbor plní především tyto úkoly:
   2. Člen výboru pověřený péčí o úrazovou zábranu:
6. Úkoly výborů sportovních svazů tělovýchovných, turistických a horolezeckých organizací
7. Smrtelné úrazy a náhlá úmrtí
8. Zásady organizace první pomoc

B. BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY V HOROLEZECTVÍ

1. ORGANIZAČNÍ ZÁSADY
2. PŘÍČINY A MECHANISMY ÚRAZU V HOROLEZECTVÍ
3. POUŽÍVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH PROSTŘEDKŮ V HOROLEZECTVÍ
4. ZÁSADY BEZPEČNÉHO POHYBU A JIŠTĚNÍ V HOROLEZECKÝCH TERÉNECH
   1. Základní pravidla bezpečného lezení:
   2. Pro bezpečný postup ve sněhu, firnu a v ledu platí:
   3. Pravidla bezpečného jištění:
   4. Slaňování:
   5. Aklimatizace
5. SVÉPOMOC PŘI NEHODĚ
   1. Činnost po pádu:
   2. Lavinová nehoda
   3. Pátrání po nezvěstných
   4. Úrazy a onemocnění
6. PŘEDCHÁZENÍ NEHODÁM

C. HLÁŠENÍ ÚRAZŮ V HOROLEZECTVÍ

Příloha: Hlášení úrazu při horolezecké činnosti a v horách

 

A. ŘÁD ÚRAZOVÉ ZÁBRANY V TĚLESNÉ VÝCHOVĚ, SPORTU, TURISTICE
   A V HOROLEZECTVÍ

I. Pojem úrazu a úrazové zábrany

Řád úrazové zábrany je základním bezpečnostním pokynem pro provádění tělesné výchovy, sportu a turistiky v České republice.

Úraz je událost, která působí na organismus náhle nebo v časově krátkém období a má za následek poruchu zdraví postižené osoby. Pod pojmem úrazová zábrana se rozumí dodržování povinností, předepsaných tímto řádem jednotlivci, sportovním družstvům a tělovýchovným orgánům.

Zásady úrazové zábrany by měli dodržovat i občané, kteří provádějí tělovýchovné aktivity neorganizovaně.

II. Provádění úrazové zábrany

Úrazovou zábranu provádějí všichni účastníci tělovýchovného procesu, (sportovci, trenéři, cvičitelé, instruktoři, rozhodčí, tělovýchovní zdravotníci, další funkcionáři) a všechny organizace pořádající tělovýchovné akce (cvičení, trénink, závody, utkání, turistické a horolezecké akce).

Všichni účastníci tělovýchovného procesu, jsou povinní respektovat vyhlášku č. 3/1981 Ministerstva zdravotnictví v platném znění, která je základním materiálem pro oblast zdravotnického zabezpečení tělesné výchovy, sportu a turistiky (dále jen sportovní činnost).

III. Povinnosti jednotlivců při provádění úrazové zábrany

1. Cvičenci a sportovci jsou povinní:

1. zahájit tělovýchovný proces jen se souhlasem lékaře a dále se jej zúčastňovat jen pokud není organismus oslabený (např. nevolností, úrazem nebo nemocí),
2. seznámit se s pravidly, řády, směrnicemi a zásadami úrazové zábrany (včetně používání sportovních ochranných prostředků) příslušného sportovního odvětví a dodržovat je,
3. nepožívat alkoholické nápoje a návykové látky před nebo v průběhu tělovýchovné, sportovní a turistické činnosti (léky pouze s výslovným souhlasem lékaře),
4. nahlásit trenérovi, cvičiteli a instruktorovi jakoukoli změnu svého zdravotního stavu a po přestálém onemocnění nebo úrazu zahájit výcvik jen se souhlasem lékaře,
5. důsledně dodržovat pravidla sportovní činnosti se zřetelem na zdraví spoluhráčů i soupeře.

2. Cvičitelé, instruktoři a trenéři jsou povinní:

1. prověřit, zda účastníci tělovýchovného procesu mají souhlas lékaře k aktivní činnosti,
2. poučit účastníky tělovýchovného procesu o zásadách úrazové zábrany v daném odvětví a nepřipustit účast cvičence bez předepsané výstroje a výzbroje,
3. nepřipustit při onemocnění nebo zranění a rekonvalescenci po nich žádného cvičence k aktivní tělovýchovné činnosti bez souhlasu ošetřujícího lékaře,
4. ve výcviku příslušného odvětví dodržovat správný metodický postup a zásady,
5. stanovit fyzickou zátěž úměrnou věku, možnostem a psychickému stavu cvičenců a sportovců, tréninkový plán přizpůsobit okamžité kondici a zevním podmínkám,
6. ovládat zásady poskytování první pomoci.

3. Rozhodčí jsou povinní:

1. nepovolit start bez průkazů a potvrzení o platné lékařské prohlídce,
2. vyžadovat důsledné dodržování pravidel a soutěžního řádu příslušného odvětví,
3. nepřipustit činnost ohrožující zdraví sportovce i ostatních účastníků akce,
4. přesvědčit se o stavu terénu a klimatických podmínkách před i během soutěže, o stavu nářadí, náčiní, výzbroje a výstroje sportovců a podle zjištěných skutečností povolit či nepovolit zahájení akce, eventuálně ji předčasně ukončit.

4. Tělovýchovní zdravotníci jsou povinní:

1. plnit úkoly tělovýchovného zdravotníka se zaměřením na úrazovou zábranu,
2. úzce spolupracovat s členem výboru pověřeným péčí o úrazovou zábranu.

5. Vedoucí akce (ředitelé závodu apod.) jsou povinní:

1. prověřit, zda pořádající organizace splnila povinnost hlášení soutěže příslušnému zdravotnickému zařízení a je zajištěno zdravotní zabezpečení,
2. přerušit nebo zastavit soutěž v případě ohrožení zdraví účastníků.

6. Zdravotníci pověření zdravotnickým zajištěním akce jsou povinní:

1. být vybaveni nástroji, pomůckami a léky vhodnými pro příslušné odvětví k poskytnutí první pomoci a mít znalost jejich použití,
2. po dohodě s vedoucím akce (ředitelem soutěže) zaujmout místo, které optimálně umožňuje poskytnout první pomoc a o kterém jsou informováni všichni organizátoři soutěže,
3. ošetřit zraněného sportovce a vyjádřit se o možnosti jeho dalšího působení v soutěži, akci, případně s vedoucím akce dohodnout způsob přepravy zraněného,
4. upozornit při nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví rozhodčího (příp. ředitele závodu) na nutnost zastavení soutěže nebo akce,
5. neopustit prostor soutěže s výjimkou nutného doprovodu zraněného k dalšímu ošetření, svůj odchod musí ohlásit vedoucímu akce.

 

IV. Úkoly organizací zajišťujících tělovýchovnou, sportovní, turistickou činnost a horolezeckou činnost

Za organizaci úrazové zábrany odpovídá výbor příslušné tělovýchovné, sportovní, turistické či horolezecké organizace. Uplatňuje iniciativu a předchází možnému vzniku úrazů soustavným dohledem a vytvářením potřebných kádrových a materiálních opatření, řídí organizaci úrazové zábrany ve svých složkách. Pověřuje péčí o úrazovou zábranu vždy jednoho ze svých členů, který úzce spolupracuje s metodikem, trenérem, cvičitelem či instruktorem.

1. Výbor plní především tyto úkoly:

1. projednává jednou za půl roku zprávu pověřeného člena výboru o úrazech a jejich příčinách za uplynulé období a současně přijímá nápravná opatření,
2. projednává ihned těžké, případně smrtelné úrazy za přítomnosti funkcionáře, který za průběh cvičení (tréninku, akce, soutěže) odpovídal, eventuálně dalších osob, zjišťuje příčiny úrazu, doporučuje účinná nápravná opatření a provádí záznam o úrazu.

2. Člen výboru pověřený péčí o úrazovou zábranu:

1. soustavně sleduje cvičení a sportovní prostředí z hlediska potřeb předcházení úrazům,
2. dohlíží na správné dodržování zásad úrazové zábrany ze strany cvičitelů a instruktorů, trenérů, rozhodčích při tréninku, cvičení a dalších akcí,
3. soustavně informuje sportovce, cvičitele, instruktory a trenéry o možnostech vzniku úrazu a jejich úkolech v úrazové zábraně,
4. organizuje pravidelná školení a doškolování cvičenců a všech funkcionářů v úrazové zábraně, v horolezectví organizuje pravidelná školení a doškolování v jištění, v chytání pádů a v dopomoci po pádu, dohlíží na provádění bezpečnostních opatření na svěřeném úseku skal s vrcholovou komisí a správcem oblasti,
5. kontroluje provozovatele, aby lékárnička pro první pomoc byla vhodně uložena a průběžně doplňována,
6. dbá aby v každém tělovýchovném zařízení byl vyvěšen Řád úrazové zábrany s adresářem a telefonními čísly lékařské služby první pomoci a záchranné služby,
7. zaznamenává zjištěné nedostatky a porušení ustanovení Řádu úrazové zábrany a upozorňuje na ně výbor a odpovědného vedoucího tělovýchovného zařízení s žádostí o zjednání nápravy,
8. vede předepsanou dokumentaci o úrazech (kniha úrazů),
9. navrhuje nápravná opatření k zajištění prevence,
10. informuje na nejbližší schůzi výboru o závažných úrazech a překládá výboru návrhy na opatření.

V. Úkoly výborů sportovních svazů tělovýchovných, turistických a horolezeckých organizací

1. sledují vývoj poznatků o úrazové zábraně a hledají možnosti jejich aplikace ve svých podmínkách,
2. prosazují a propagují úrazovou zábranu po své organizační a obsahové linii
3. sledují úrazy, vyhodnocují jejich příčiny, sledují realizaci přijatých opatření,
4. pověřují péčí o úrazovou zábranu člena příslušného výboru,
5. zajišťují školení funkcionářů v úrazové zábraně a v první pomoci,
6. sledují dodržování metodiky výcviku.

 

VI. Smrtelné úrazy a náhlá úmrtí

Dojde-li při organizované tělovýchovné, sportovní, turistické či horolezecké činnosti k smrtelnému úrazu, případně k náhlému úmrtí aktivního účastníka, bezprostředně odpovědný zástupce pořádající složky (např. ředitel soutěže, trenér, cvičitel, instruktor, vedoucí soustředění atd.):

1. Zabezpečuje, aby se do příchodu policie nic nezměnilo na situaci, při které k smrtelnému úrazu, úmrtí došlo.
2. Podílí se na zjištění příčin, které k nehodě vedly.
3. Zajistí, aby se na vyšetření příčin úrazu spolupodílel zdravotník (lékař) pořádající složky, případně lékař pověřený zdravotní službou při sportovním podniku.
4. Zajistí ve spolupráci s policií členský průkaz a všechny doklady postiženého. Současně také zajistí předměty (nářadí, výstroj atd.), které měly bezprostřední vliv na vznik úrazu.
5. Bezprostředně uvědomí o smrtelném úrazu nebo náhlém úmrtí nejbližší rodinné příslušníky postiženého.

6. Po skončení vyšetřování smrtelného úrazu sepíše pořádající složka protokol podepsaný příslušnými odpovědnými pracovníky za akci a svědky úrazu.

 

 

VII. Zásady organizace první pomoci

První pomoc je soubor opatření, která mohou zachránit život postiženého nebo mohou zabránit zhoršení jeho zdravotního stavu.

Základním pravidlem při poskytování první pomoci je vyvarovat se všech výkonů, které dobře neovládáme (napravování zlomenin nebo vykloubení) nebo jejich účel a dosah přesně neznáme, neboť bychom mohli raněnému ublížit.

Při poskytování první pomoci přistoupíme k svému úkolu bez prodlení a postupujeme přitom klidně, šetrně, rozvážně, svědomitě a cílevědomě.

První pomoc v širším smyslu dělíme na technickou a zdravotnickou.

Podstatou technické první pomoci je odstranění zevních fyzikálních a chemických příčin, které způsobily náhlou poruchu zdraví a které zhoršují neustále stav postižené osoby, dokud jejich účinek trvá.

Zdravotnickou první pomoc dělíme na předlékařskou a lékařskou. Předlékařskou první pomoc poskytuje buď druhá osoba, která je svědkem nehody (cvičitel, instruktor, trenér, rozhodčí, spoluhráč), nebo ji poskytuje zdravotnicky školený pracovník.

Postup při poskytování první pomoci:

1. Zabránit dalšímu poranění zachraňované osoby i vlastnímu poranění. Zajistit technickou první pomoc (odstranění překážek, vyproštění a odsunutí raněného na bezpečné místo atp.).

2. Celkově, orientačně prohlédnout postiženou osobu, tzn. zjistit nejde-li:

• život ohrožující krvácení,
• poruchu vědomí (bezvědomí), případně jak je hluboké,
• poruchu dýchání, zástavu dýchání,
• poruchu či zástavu krevního oběhu,
• další a jaká poranění.

3. Poskytnout účinnou první pomoc v pořadí:

1. zastavit život ohrožující krvácení,
2. při bezvědomí zajistit volné dýchací cesty a postiženou osobu uložit do stabilizované polohy na boku,
3. při poruše nebo zástavě dýchání provádět podpůrné nebo umělé dýchání z plic do plic,
4. při oběhové zástavě zahájit nepřímou srdeční masáž a dýchání z plic do plic - kardiopulmonální resuscitaci - (kříšení),
5. při všech těžkých poraněních provádět protišoková opatření a
6. pak teprve ošetřit ostatní poranění.

4. Rány pronikající do dutiny hrudní zakrýt poloprodyšným obvazem.

5. Přiložit sterilní obvaz na rány.

6. Znehybnit poraněné končetiny.

7. Vhodně uložit raněného, zajistit jeho převoz do zdravotnického zařízení a pečovat o něj do doby převozu i při převozu.

 

Obecně platí zásada, že první pomoc má být poskytována, pokud možno, na místě nehody. K další péči se má raněný poslat podle závažnosti poranění přímo do zdravotnického zařízení, které může zajistit jeho konečné ošetření (nemocnice).

Poskytnutí první pomoci je povinností každého občana, Kdo úmyslně neposkytne potřebnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo někoho jiného, může být trestně stíhán.

B. BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY V HOROLEZECTVÍ

Horolezectvím rozumíme lezeckou a skialpinistickou činnost v horolezeckých terénech, včetně umělých lezeckých stěn.

I. ORGANIZAČNÍ ZÁSADY

Závazné pokyny Českého horolezeckého svazu pro pořádání horolezeckých akcí.

1. Horolezeckou akcí se rozumí

1. pořádání kursů,
2. pořádání srazů a soustředění,
3. pořádání závodů a soutěží,
4. pořádání zájezdů a výprav, jejichž cílem je provozování horolezecké činnosti.

2. Každá organizovaná akce, vyjma akcí jednotlivců, musí mít svého vedoucího, kterého jmenuje odpovědný zástupce pořadatele.

3. Vedoucím akce může být ustanovena zletilá pro plánovanou akci dostatečně kvalifikovaná a zodpovědná osoba.

4. Vedoucí akce:

• dbá na dodržování pravidel, která souvisejí s organizovanou akcí,
• řídí a usměrňuje průběh akce,
• dbá na to, aby se akce zúčastnili pouze osoby v dobrém zdravotním stavu s platnou lékařskou prohlídkou,
• dbá na náležité zdravotní zabezpečení akce a pojištění účastníků,
• dbá na dodržování přiměřené kázně v průběhu akce,
• v případě, kdy akce nemá výcvikový charakter přejímá některé povinnosti, které jsou stanoveny ŘÚZ v tělesné výchově, sportu a turistice pro cvičitele, instruktory a trenéry,
• vede evidenci o aktivitách účastníků akce,
• vyvozuje důsledky z nekázně účastníků podniku, používá disciplinárního řádu pořádající organizace a může rušitele pořádku vykázat z další účasti na akci,
• v případě, že jde o akci na umělé lezecké stěně, ověřuje zda byla stěna schválena jako stavba,
• vyjadřuje se k výzbroji a výstroji účastníků a jejich připravenosti ke stanoveným aktivitám,
• odpovídá za dodržování zákonem stanovených podmínek k činnosti v místě konání akce (ochrana přírody apod.),
• v případě, že akce vyžaduje přítomnost cvičitelů, instruktorů, trenérů nebo rozhodčích řídí a usměrňuje jejich činnost,
• v případě potřeby organizace záchranné akce tuto řídí, rozhoduje o přivolání pomoci a o úrazech podává hlášení neprodleně policii, pořadateli a dalším neopominutelným subjektům (ČHS),

• má právo požadovat na organizátorovi akce vytvoření podmínek pro úspěšné provedení akce,
• má právo ovlivnit svým stanoviskem konečnou podobu akce, kterou schvaluje pořadatel,
• má právo přerušit nebo zastavit akci v případě ohrožení zdraví a života účastníků,
• po skončení akce podává zprávu pořadateli.

5. Povinnosti a práva ostatních účastníků horolezecké akce nebo tělovýchovného procesu - cvičenců a sportovců, cvičitelů, instruktorů, trenérů, rozhodčích, zdravotníků a organizace jsou stanoveny Řádem úrazové zábrany v tělesné výchově, sportu turistice, platným v ČeSTV od 1.1.1991.

II. PŘÍČINY A MECHANISMY ÚRAZY V HOROLEZECTVÍ

Z obecného hlediska působí při vzniku úrazů šest činitelů:

1. osobní činitel je dán osobou sportovce a je závislý na psychickém typu jedince, stupni jeho tělesného a duševního vývoje a na jeho fyzické zdatnosti, opatrnosti, aktuální soustředěnosti resp. únavě.

2. Činitel druhé osoby se vyskytuje v horolezectví v osobě partnera, ale i cvičitele, instruktora nebo trenéra a vedoucího akce.

3. Objektivní činitel je dán charakterem horolezecké disciplíny a druhem horolezecké akce.

4. Činitel zevního prostředí zahrnuje klimatické a hygienické podmínky cvičebního nebo sportovního prostředí.

5. Technický činitel: výstroj, výzbroj, nářadí (umělá stěna).

6. Organizační činitel zahrnuje skupinu opatření, která vhodným uspořádáním závodů, tréninků a jiných horolezeckých akcí nebo tělovýchovných činností zajistí jejich bezpečný průběh.

Základem úrazové prevence v horolezectví je znalost všech nebezpečí, která mohou jedince nebo skupinu v horolezeckých terénech a v horách ohrozit. Hlavními zdroji nebezpečí jsou:

1. terén,
2. náhlé změny počasí - déšť, bouře, mlha, vítr,
3. laviny,
4. nadmořská výška a z toho plynoucí nedostatek kyslíku.

   Tato, v zásadě nesprávně nazývaná objektivní nebezpečí, na jejichž průběh nemáme bezprostřední vliv, nelze odstranit, ale lze se jim vyhnout za předpokladu dostatečných znalostí a zkušeností.

   Subjektivní nebezpečí vyplývají z vlastních nedostatků a chyb:

5. Přecenění vlastních sil a schopností, chyby v taktice.
6. Nedostatečné zabezpečení akce, nedostatečné znalosti.
7. Neznalost tzv. objektivního nebezpečí, nebo jeho podcenění.
8. Neznalost orientace v terénu.
9. Nedostatečná výzbroj a výstroj, jejich závady.
10. Nedodržení bezpečnostních zásad a opatření.
11. Nedostatečná fyzická zdatnost a zdravotní způsobilost.

III. POUŽÍVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH PROSTŘEDKŮ V HOROLEZECTVÍ

1. Při pohybu v horolezeckých terénech se používá výzbroj a výstroj v takovém rozsahu a kvalitě, aby byla v co největší míře zajištěna bezpečnost zamýšleného sportovního výkonu.
2. Zajišťovací prostředky tvoří soustavu jistícího řetězce a patří sem: lano, karabiny, zajišťovací prostředky (skoby, vklíněnce, smyčky. Jistící řetězec splní svoje poslání (bezpečně zachytí pád) pouze tehdy, jestliže je zajištěné spolupůsobení všech elementů řetězce.
3. Používaná lana musí odpovídat bezpečnostní normě, vypracované UIAA. Každé lano musí být doloženo schvalovacím protokolem oprávněné zkušebny s označením pevnosti a počtem zkušebních pádů.

   Životnost lana je dána: mechanickým poškozením, poškozením opletu, velkým statickým zatížením, častostí používáním: při občasném použití 2-3 roky, při častém 1-2 roky, při aktivním i jen 1 rok, počtem deklarovaných normových pádů (n.p.): lano s 12 a více n.p. má vydržet 200 lezeckých hodin, s 9 n.p. 150 a s 6 n.p. 100 lezeckých hodin.V zásadě lze doporučit používání dvou druhů lan: jednoduché 9.7-11.8 mm, dvojité (tzv. poloviční) 7.9-9 mm Pro jakou sílu lana se rozhodneme závisí na obtížnosti túry a možného pádového faktoru při pádu.

4. K zajišťování postupu v horolezeckých terénech jsou používány karabiny, skalní, nebo ledovcové a sněhové skoby, smyčky, vklíněnce, vývrtky atd. Používat lze jen nepoškozený materiál, odpovídající normě UIAA. V případě expresních smyček je minimální pevnost smyčky v trhu 22 kN bez ohledu na délku a tvar smyčky. Životnost smyček závisí na použitého druhu a je stanovena výrobcem - adekvátní k lanu!
5. Ve sněhu a ledu jsou používány cepíny, stoupací železa, kladivocepíny, ledovcová kladiva, bodce a háky. Cepíny s dřevěným topůrkem lze vzhledem k nedostatečné pevnosti v ohybu používat pouze k postupu, nikoli k jištění. Používané výzbroji je třeba věnovat náležitou pozornost.
6. Používaná lyžařská vázání musí být bezpečnostní s možností uvolnění nohy při náležitém tlaku ve všech směrech. Seřízení vázání podmiňuje jeho bezpečnost.
7. Elektronické vyhledávače osob z lavin musí odpovídat normě UIAA a pracovat na frekvencí 457 kHz.
8. Použití kyslíkových přístrojů a přetlakových vaků (např. Gamow bag) vyžaduje předcházející zácvik k získání náležité odbornosti. Přístroje musí splňovat podmínky pro použití ve velehorských výškách.
9. Nejvýznamnějším bezpečnostním prvkem při pohybu v horolezeckém terénu a vykonávání lezecké nebo skialpinistické činnosti (skiextrém) je ochranná přilba. Zásadně se používá pouze těch typů přileb, které vyhovují podmínkám stanovených normou UIAA a FIS (pro skialpinismus).
10. Na lano se navazuje pomocí prsního a sedacího úvazku. Navazování na samostatný sedací úvaz se připouští pouze tam, kde lze pád kontrolovat a jde o zkušené horolezce.
    Úvazy musí splňovat podmínky stanovené normou UIAA a musí být opatřeny schvalovacím certifikátem příslušné zkušebny. Spojení úvazku a lana se provádí dračím nebo osmičkovým uzlem. V případě použití dračího uzlu musí být provedeno jeho zajištění přídavným (pojistným) uzlem!
11. Spolulezec se jistí jistícím uzlem UIAA přes karabinu HMS, tj. speciálním druhem karabiny hruškového tvaru s pojistkou, která musí odpovídat normě UIAA. Adekvátní je používání jistících brzd.
12. Slaňování je prováděno pomocí slaňovací osmičky nebo jiných vhodných slaňovacích brzd dle normy UIAA.
13. Výstroj musí být přiměřená druhu sportovní činnosti. Zvýšenou pozornost nutno věnovat výstroji v zimních podmínkách a ve vyšších nadmořských výškách. Doporučuje se rezerva rychleji opotřebitelné výstroje (ponožek, rukavic apod.). Obuv musí být takové kvality, aby zabezpečovala vysokou bezpečnost a ochranu zdraví při zamýšleném sportovním výkonu. Dvoje ochranné brýle proti UV záření musí mít minimální ochranný faktor 400. V průběhu akce ve velehorách je důležité mít ve své výstroji nezbytný materiál pro nouzový bivak, prostředky k případnému přivolání pomoci a zdravotnický materiál potřebný k poskytnutí první pomoci. Doporučuje se doplnit výstroj o termosku za účelem zajištění příznivého vodního hospodářství organismu.

IV. ZÁSADY BEZPEČNÉHO POHYBU A JIŠTĚNÍ V HOROLEZECKÝCH TERÉNECH

1. Základní pravidla bezpečného lezení:

• Výstup vyžaduje plné soustředění.
• Ztráta rozvahy v těžkém terénu snadno způsobí pád. Nebezpečná je snížená pozornost po překonání obtížného nebo nebezpečného místa.
• Leze se především očima - pohledem je sledován terén před sebou a je vybírána nejvhodnější trasa, chyty a stupy. Je tím myšleno i prozkoumání celé viditelné trasy ještě před nástupem.
• Myslet na možnost návratu při zhoršení počasí nebo jiných nepředvídatelných okolností.
• Při lezení se dodržuje pravidlo tří pevných bodů, které je nejlepší ochranou před pádem při vylomení stupu nebo chytu nebo uklouznutí.
• Držet trup dále od terénu a ruce ve výši hlavy. Zvětšuje se tak možnost prohlédnutí terénu a zmenšuje se možnost uklouznutí nohy.
• Mít na vědomí, že hlavní práci při postupu musí vykonávat nohy, protože jsou mnohem silnější než paže. Nohy se kladou tak, aby
• byla zajištěna co nejlepší stabilita.
• Chyty a stupy se zatěžují opatrně, až po předběžném vyzkoušení.
• Malé stupy a chyty jsou často pevnější než velké.
• Udržovat při výstupu pravidelné tempo. Zbytečně se nezdržovat v obtížných místech a tím se vysilovat.

2. Pro bezpečný postup ve sněhu, firnu a v ledu platí:

• V lavinézním terénu postupujeme vždy ve spádnici.
• Při traverzování sněhového svahu dbáme, aby nikdo nebyl v terénu pod traverzem (možnost zasažení lavinou).
• V případě lavinového nebezpečí postupujeme terénem s šátkem před ústy, odepnutým bederním úvazem batohu a bez zajišťovacích řemenů vázání lyží.
• V lavinézním terénu, nebo na ledovci je bezpečné postupovat ve vícečlenné skupině.
• Při lezení v ledu zásadně používáme mačky, cepín a kladivocepín nebo ledovcové kladivo.
• Po ledovci s trhlinami postupujeme vždy navázáni, doporučuje se zvýšit případné tření lana o terén a usnadnit zaseknutí lana na okraji trhliny uvázáním uzlů (vůdcovský, osmičkový) na lano v pravidelných odstupech. Dvojice horolezců uváže na 12 m lana, které mají mezi sebou 4-5 uzlů každých 1,5 m, krajní uzly jsou 2-3 m od horolezců.

3. Pravidla bezpečného jištění:

• Jistící stanoviště se má skládat minimálně z dvou pevných bodů.
• Ve skalním terénu by na jednu lanovou délku měly připadnout minimálně 2-3 body postupového jištění.
• V ledu je minimální délka pro mezijištění 5 m.
• Uplatňujeme dynamické jištění.
• Důležité je, aby první postupové jištění bylo zřízeno co nejblíže stanovišti, do 2 m, aby případný pád nepřesáhl 5 m.
• Při jištění platí zásada: je-li možnost jistit na zajišťovacím bodu, potom musí dostat přednost před jištěním na těle.

• Při extrémním sjíždění používáme k případnému zabrzdění pádu cepínu.
• Na sněhu jistíme prokluzově přes nárt.
• V ledu budujeme stanoviště pomocí minimálně dvou trubkových ledovcových skob umístěných nad sebou ve vzdálenosti 25 - 30 cm, úhel osazení by měl být l00, na stanovištích až 120 stupňů.

4. Slaňování:

• Slaňuje se jen za absolutně jisté body.
• Při přípravě slanění se jistíme a zajišťujeme.
• V nepřehledném terénu konce lana svazujeme, doporučuje se uvázat na konci lana dva uzle vzdálené od sebe 1-1,5 m. Horní signalizuje konec lana, spodní slouží jako třmen.
• Dáváme přednost slaňování pomocí slaňovací osmičky, nebo jiné mechanické pomůcky.
• Ke svazování dvou různých lan používáme výhradně rybářského uzlu a lan s různým designem.
• Sebezajištění při slaňování zvyšuje jeho bezpečnost, v horách je nezbytné.
• Spojení slaňovací osmičky a úvazku provádíme výhradně karabinou se šroubovací nebo automatickou pojistkou.

5. Aklimatizace

• Aklimatizace na výšky do 4000 m je relativně rychlá, ale v prvních dnech jsou velké výkony nevhodné.
• Od 3000 m a výše rozhoduje o aklimatizaci především výška ve které se přespává.
• Hranice do které se lze výšce přizpůsobit je asi 5500 m.
• Pro adaptaci organismu na výšky nad 4000 m platí doporučení výstupu 300 resp. 500 výškových metrů denně a navíc jedna noc na každých 1000 m.
• Pomocí sledování vlastního tepu ráno po probuzení v horách lze průběh aklimatizace na sobě snadno sledovat: při zvýšení klidového tepu o více než 20% nad osobní normu v nížině nelze vystupovat
• výše, při příznacích akutní horské nemoci je nutné sestoupit ihned!

V. SVÉPOMOC PŘI NEHODĚ

1. Činnost po pádu:

• V případě, že po zachyceni pádu prvolezce nevznikne vážnější zranění, spočívá pomoc v dosažení jistícího stanoviště buď spuštěním, nebo pomocí prusíků, nebo šplhadel vyšplháním na stanoviště.
• V případě zranění, je rychlé posouzení situace prvořadé a na rozhodnutí, zda spouštět, vytáhnout nebo před oběma možnostmi nejdříve se k zraněnému spustit a poskytnout ošetření, závisí úspěšnost pomoci.
• Platí zásada, že kdo neovládá techniku improvizované záchrany, nepatří na lano.
• Po zachycení pádu lano zafixujeme.
• Vytahování provádíme pomocí jednoduchého kladkostroje a tzv. Straussova způsobu vytahování. Vždy musíme mít k dispozici dvě prusíkovací smyčky nebo lanové svírky, vhodná je i kladka, k sestrojení kladkostroje.
• Záchrana a svépomoc při pádu do ledovcové trhliny začíná zabrzděním a zafixováním lana, aby potom jednotlivec nebo skupinka mohli aktivně pomoci při vytahování postiženého.
• Při vytahování postiženého z ledovcové trhliny se uplatňuje třmenová technika, v případě, že je postižený neschopen spolupracovat, technika zřízení kladkostroje.

• Odlehčení postiženého z visu se provádí pomocí prusíkovacích smyček nebo lanových svírek, z nichž jedna je na laně připravena před vstupem do nebezpečného terénu. V případě skialpinistického podnikání je založení prusíkovacích smyček nebo lanových svírek mezi vázaní a lyže nezbytné pro případ pohybu v terénu s ledovcovými trhlinami.

2. Lavinová nehoda

• Lavinová nehoda vyžaduje okamžitý zásah svépomocí. Aby byla svépomoc účinná pohybujeme se v lavinézním terénu vybaveni elektronickým vyhledávačem osob z lavin (nebo lavinovou šňůrou), lopatkou a lavinovou sondou.
• Při sondování postupujeme tak, že na daný povel zapíchnou všichni stojící v řadě sondy do hloubky maximálně 2,5 m. Vzdálenost vpichů je 75 cm. Po vytažení sondy postoupí řada o 70 cm kupředu. Sonduje se až do nálezu anebo do příchodu záchranné služby.
• Improvizovaným sondováním se rozumí sondování s pomocí cepínů, nebo lyžařských hůlek bez talířků
• Je nebezpečné vstupovat do terénů při akutním nebezpečí lavin!

3. Pátrání po nezvěstných

• Pátrání po nezvěstných se zahajuje bezodkladně po překročení plánovaného času návratu z túry.
• Předpokládá se, že vybavení obsahuje přiměřené prostředky k signalizaci stavu nouze.
• Mezinárodní nouzové signály: šest signálů za minutu (volání, pískání na píšťalku, blikání baterkou). Odpověď: tři signály za minutu. Červená raketa.

4. Úrazy a onemocnění

• Svépomoc při úrazu spočívá v neodkladném poskytnutí první pomoci, podle rozsahu postižení.
• V případě nutnosti se organizuje záchranná akce, přivolání pomoci, transport apod.
• Znalost poskytování první pomoci je pro horolezeckou činnost podmiňující.
• Obsah lékárničky:

• pružné obinadlo šíře 10 cm 1 ks
• sterilní obvaz č. 2 dva kusy
• trojcípý šátek 1 ks
• zavírací špendlíky 2 ks
• leukoplast 2,5 cm x 5 m 1 ks
• rychloobvaz 8 x 4 cm 4 ks
• jodové pero Jodisol 1 ks
• tablety proti bolesti (např. Paralen)

• Při vícedenních túrách v horách doplníme lékárničku o další vybavení, které by mělo minimálně zahrnovat: tablety proti křečím v břiše (Spasmoveralgin), proti průjmu (Endiform, Imodium), proti kašli (Kodynal), proti horečce (Paralen, Acylpyrin), proti oparům (mast Labiosan), proti UV záření (např. předpis tannini 3,0 syndermani ad 100,0), mast na infikované rány (Framykoin), oční kapky Ophthalmo Septonex, nebo mast pro případ zánětů spojivek, hypermangan k dezinfekci vody aj.

Při všech nejasných onemocněních se zásadně doporučuje vyhledat lékaře. Laické léčení je riskantní a děje se na vlastní nebezpečí! Prostudovat návody u léků. Pokud je to možné, spojit se telefonicky s lékařem.

VI. PŘEDCHÁZENÍ NEHODÁM

1. Sportovní cíl musí být přiměřený zdatnosti, schopnosti a zkušenosti účastníka.
2. Přiměřená a kompletní výstroj a výzbroj je pro plánovanou sportovní akci nezbytná.
3. V případě horské túry se informujeme na aktuální stav povětrnostních podmínek na místě (informační kanceláře, chaty nebo z rozhlasu).
4. Informujeme alespoň jednu osobu o připravovaném výkonu a jeho cíli.
5. Horskou túru zahajujeme brzy ráno s dostatečnou rezervou návratu.
6. Při plánování túry si zajistíme dostatek možností pro odbočení nebo návratu zpět (např. v případě změny počasí, fyzické vyčerpanosti apod.).
7. V horských terénech se orientujeme pomocí mapy a buzoly.
8. Pro sportovní výkon je nezbytné zajistit dostatečnou a vyváženou výživu, včetně dostatečného množství tekutin, ve velehorských výškách 4 až 6 litrů denně.
9. Lyžařské hole mohou být velkou pomocí při sestupech v horách, protože snižují zatížení kloubů.
10. Nedoporučuje se chodit na túru v horách sami.
11. Během výstupu sledujeme vývoj počasí.
12. Všeobecná tělesná, ale i speciální teoretická a praktická příprava k horolezecké činnosti usnadňuje dosažení stanovených cílů a předchází nehodám.
13. Vybavení pro tísňové situace by neměla chybět při žádné horolezecké nebo skialpinistické akci.
14. Léky lze užívat jen na radu lékaře nebo s jeho svolením.

 

C. HLÁŠENÍ ÚRAZŮ V HOROLEZECTVÍ

Usnesení Valné hromady Českého horolezeckého svazu (ČHS) dne 16.2.1991 ukládá předsedům základních organizačních složek svazu hlásit úrazy svých členů, ke kterým dojde při horolezecké činnosti a v horách, výboru ČHS podle níže uvedených zásad a podle vzoru uvedeného v příloze. Za hlášení (do 14 dnů od nehody) odpovídá předseda oddílu (klubu). Lékařská komise vyhodnotí každý rok úrazovost ve svazu a předloží rozbor Valné hromadě a zveřejní v Bulletinu.

Metodika hlášení a rozboru horolezeckých úrazů

Hlášení úrazu musí kromě základních předtištěných údajů obsahovat:

1. Organizační zajištění podniku: jméno a adresa vedoucího, pokud byl jmenovaný, jeho kvalifikace, počet účastníků, místo ubytování, druh akce (oddílový zájezd, zájezd družstva nebo jednotlivců, závody nebo soutěže apod.).
2. Údaje o účastnících nehody: jméno a příjmení, data narození, adresa, rodinný stav, zaměstnání a zaměstnavatel, délka horolezecké činnosti, kvalifikace.
3. Zdravotní stav postiženého před úrazem: datum lékařské prohlídky, název a sídlo zdravotnického zařízení, jméno lékaře, zdravotní skupina.
4. Při úrazu v horách plán výstupu a sestupu: s časovým rozpisem, s odkazem na průvodce.
5. Použitá výzbroj.
6. Při úrazu v horách oblečení účastníků nehody a ostatní vybavení: náhradní oblečení, žďárák, čelovka, bivaková výstroj, lékárnička, vařič, lavinová šňůra, množství potravin, vařič atd.
7. Při úrazu v horách: čas nástupu do stěny a průběh akce.

8. popis nehody: čas, místo, příčina, mechanismus.
9. Provedení technické první pomoci.
10. Zjištěná zranění a způsob ošetření: uvolnění dýchacích cest, umělé dýchání, srdeční masáž, způsob zástavy krvácení, přiložení obvazu, přiložení dlahy, protišoková opatření atd.
11. Při úrazu v horách: způsob dokončení túry (ústupu) s časovými údaji.
12. Způsob přivolání první pomoci a průběh záchranné akce, způsob případného transportu s časovými údaji.
13. Komu, kdy a jakou formou byl úraz hlášen.

Při analýze příčin úrazu je nutné přesně odlišovat mechanismy úrazu od vlastních příčin úrazu. Příklady posuzování:

Mechanismus	Příčina
Pád	Osobní chyba lezce: uklouznutí, ulomení chytu
Lavina	Podcenění lavinového nebezpečí, neznalost
Zvrat počasí	Neznalost meteorologie, nerespektování zvratu počasí, pozdní rozhodnutí k návratu …
Atd.	Atd.

Při rozboru úrazu je nutné se zamyslet, zda byly rozebrány následující rizikové faktory:

1. Z přírodního prostředí - vlastnosti horolezeckého terénu, tj. strmost, lámavost, kluzkost, změny počasí, sněhové podmínky, UV záření, nadmořská výška atd.
2. Z nedostatečné výstroje a výzbroje.
3. Osobní: zkušenosti, přecenění vlastních sil a schopností, neznalost, nezdravá soutěživost a snaha vyniknout, tělesný a duševní stav, nízká zdatnost, ovlivnění alkoholem nebo léky atd.
4. Z pochybené taktiky, techniky a organizace: plánování sportovního výkonu vzhledem k vlastním schopnostem, počasí, znalosti terénu, orientaci, nedostatky při zajišťování nebo slaňování atd.

Z rozboru úrazu pak musí vyplynout návrhy na protiúrazová opatření:

1. Organizační a administrativní? vyvození závěrů z nedodržení směrnic a závazných pokynů, hlášení úrazu.
2. Metodická a sportovně technická: teoretická příprava členů ČHS i praktický výcvik jištění, zajišťování, slaňování atd.
3. Materiálová: zajištění kvalitní výzbroje a výstroje.
4. Zdravotnická: zajištění lékařských prohlídek, kontrola proočkovanosti proti tetanu, výuka první pomoci a základů velehorské fyziologie a hygieny, tělovýchovně lékařské sledování tréninkového procesu s cílem zvýšit tělesnou zdatnost atd.

 

Tato směrnice byla schválena Valnou hromadou Českého horolezeckého svazu dne

Č E S K Ý H O R O L E Z E C K Ý S V A Z

HLÁŠENÍ ÚRAZU PŘI HOROLEZECKÉ ČINNOSTI A V HORÁCH

název základní organizační složky vedoucí, předseda

Jméno a příjmení zraněného: narozen

Adresa: .rodinný stav

Zaměstnání a zaměstnavatel

Délka horolezecké činnosti instruktor

Byl úraz hlášen pojišťovně? ano-ne-bude

Byla volána pomoc Horské služby ano-ne

Druh úrazu (diagnóza

předpokládaná doba léčení

Rozbor úrazu:

Datum a místo úrazu

Jak k úrazu došlo?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak bylo prováděno jištění?

 

 

 

 

Závady výstroje a výzbroje? (jaké?)

 

 

Závěr z rozboru úrazu v základní složce ČHS a návrhy na opatření:

 

 

 

Datum. podpis předsedy

Obě strany vyplněného hlášení se zasílají do 14 dnů od nehody na adresu: Český horolezecký svaz, Mezi stadióny, poštovní schránka 40, 160 17 Praha 6 - Strahov, tel/fax 02-20513697

 

METODIKA HLÁŠENÍ A ROZBORU ÚRAZU PŘI HOROLEZECKÉ ČINNOSTI

1. Jméno a adresa vedoucího akce, jeho horolezecká kvalifikace

2. Druh akce (zájezd oddílu,družstva,jednotlivce,školení apod.)

3. Horolezecká kvalifikace zraněného:

4. Horolezecká kvalifikace spolulezců:

5. Zdravotní stav zraněného: datum lékařské prohlídky

na.. oddělení (MUDr. ) v

zdravotní skupina:

6. Při úrazu v horách taktika sport. akce: časový rozpis, odkazy na průvodce

7. Použitá výzbroj (množství)

8. Oblečení účastníků nehody a ostatní vybavení:

náhradní oblečení

žďárák čelovka bivakovací výstroj

lékárnička (obsah)

vařič přístroj pro hledání v lavinách

potraviny a nápoje (množství)

9. Při úrazu v horách: časový rozvrh sportovního výkonu

10.Popis nehody: čas místo a ev.výškový údaj příčina mechanismus

11.Technická první pomoc (vyproštění z visu,laviny,trhliny..)

12.Zjištěná zranění:

13.Způsob ošetření: uvolnění dýchacích cest

umělé dýchání srdeční masáž jak dlouho?

způsob zástavy krvácení: přiložení obvazu(jaký?)

přiložení dlahy (jaké?,z čeho?)

protišoková opatření (jaká?)

další opatření:

14.Způsob dokončení túry - ústupu ze stěny (časové údaje)

15.Způsob přivolání první pomoci:

16.Průběh záchranné akce (časové údaje)

17.Způsob transportu zraněného:

18.Komu,kdy a jakou formou byl úraz hlášen: