K přetržení lana došlo při pádu prvolezce na Chroustově cestě na Žlutou stěnu dne 2. července 1997. Lezec při nehodě zahynul.

Vzhledem k tomu, že v současné době dochází k přetržení lana krajně zřídka nechal Vladimír Procházka (Chroust) zjistit příčinu přetržení lana u nejvíce povolané osoby Pita Schuberta z bezpečnostní sekce DAV.

O jaké lano se jednalo?

Mammut – jednoduché, rok výroby 1995 (12-14 UIAA pádů). Podle vnějšího pohledu bylo velmi málo používáno.

Výsledek zkoumání

Makroskopická i mikroskopická prohlídka přinesla jednoznačný výsledek: vliv skalní hrany (žula). Tím došlo při působení pádového rázu k nárazu a přestřižení lana.

Lze také usuzovat, že šlo o kyvadlový pád.

Z lana byl odebrán vzorek 4,0 m a po zkouškách pádů bylo zjištěno, že tento zbytek z přetrženého lana vydržel ještě 5 normových pádů!.

Normový pád je svou charakteristikou tak tvrdý, že v praxi vůbec nenastane – s výjimkou vlivu skalní hrany!

Závěr

Tento případ přetržení lana lze – bohužel posoudit jako osud. Lidstvo sice dovede lítat nadzvukovou rychlostí kolem zeměkoule, přesto však nedovede vyrobit lano, které by zvládlo v praxi veškerá možná zatížení, tedy i přes ostrou skalní hranu

Doporučení

Od roku 1972 do 1982 došlo u rakouských a německých horolezců ke 11 případům přetržení lana. A od roku 1983 pouze jednou. Tedy velmi zřídka.

Malý počet případů je odvozen od zvýšeného používání dvojčat. Při používání dvojčat existuje pojistka: pokud se přetrhne jeden pramen lana, je druhý k dispozici, aby pohltil zbývající kinetickou energii. Občas se při pádu přetrhne jeden pramen nikdy však i druhý.

Přetržení lana vlivem skalní hrany lze předejít pouze požitím dvojčete. Německá a rakouská metodika říká: na velehorských túrách požívejte jen dvojče: 2 x 8 mm nebo lépe 2 x 9 mm (výhodou je i lepší možnost ústupu, slanění na plnou délku lana).