Sokolíci na Poncione d’Alnasca

Nástup pod stěnu nám zprostředkovává krásnou půldenní procházku s lupáním jedlých kaštanů pod nohama. Nahoře na nás čeká base camp s bivakem, kde je kompletní výbava pro spokojené žití.
Předpověď je jasná, zítra má být pěkně a následující dny být nepěkně. Franta s Tomem se chystají rovnou nabalit do stěny na tři dny s ambiciózním plánem přelézt Leap of Faith, patnáctidélkové 8a+/b. Balí a my jdeme spát.
Vstáváme a kluci zrovna naposledy přerovnávají dva tahačáky. Vyrážíme společně pod stěnu, až na hlavního maroda zájezdu Ondru H. Snažíme se zorientovat v poli převislých trav občasně pokrytých krystalky ledu. Franta s Tomem se odpojují a míří do centrální části stěny a my míříme pod 11-ti délkové 7b sportovního charakteru (Impronte d'orso). Parádní žula, nádherné lezení, ale hodnotný přelez se nekoná. Touha přejít oklouzané trávy ještě za světla a únava v posledních délkách se spojily do něčeho mezi stylem AF a A0.
Kluci v Leap of faith nejsou vidět a po návratu zjišťujeme, že dostali výprask. Odlezy a lámavý matroš kluci definovali jako „velmi nepříjemné”. Ondra H. z marodky hlásí, že asi bude sněžit. „Ale prosím tě!”. Druhý den se na marodku připojuje i Tom. Fanda se Standou vyráží na 350metrové Equilibrio Precario 7c a já s Ondrou M. se chceme namontovat do 6c protínající celou stěnu. Udoláváme travinová pole a pod nástupem začíná sněžit. Zpíváme koledy a rozhodujeme se, že si raději vyběhneme na vršek okolo. Slyšíme Standu křičet: „Sněžííí, lezéém!” Z vršku od velikého kříže sledujeme, že kluci opravdu udatně bojují a je z toho vydřené AF.
Další den vstáváme na budíček, a když vidíme počasí, tak jdeme ještě chvíli spát. V dešti se dáváme na ústup a přesouváme se směr Cadarese. Zde si Franta s Ondrou B. spravují chuť, v krásné cestě Bookcake 7c+ po vlastním. Já s Ondrou M. volíme taktiku kvantity a užíváme si lezení po vlastním. Tom vstává na jeden den z mrtvých a pod převisem, kam nedopadají všudypřítomné kapky, si dává krásné sportovky C'era Una Volta 7b+ na OS a Beslan Memorial 7c+ na druhý pokus. Po tomto na pohled baletním výkonu se navrací na marodku.
Počasí a podzimní rýmičky se na akci podepsaly, ale vzpomínkový optimismus funguje a Poncione d’Alnasca je zkrátka nádherná stěna! Ondra B. nás ve volné chvíli coachoval skrze metodiku a membrány na bundách mohly dokázat, že fungují.
Eliška Zýková, členka týmu Sokolíci
foto: Standa Mitáč, František Bulička