Charakter zdejších skalek závisí na jejich poloze, ale převládá zde místy drolivý, místy pevný granit, který je však vždy ostrý. Zdejší lezení především představuje lezení na tření za pomoci krystalků. Většina cest se dá lézt bez lana.

V NPR Jizerskohorské bučiny jsou povolené skály vyznačeny pomocí polygonů a hřebenových linií, zde k prohlédnutí – stažení – na mapy.cz.

Někdy na počátku 17. století vznikla mezi Žulovým a Malinovým vrchem osada Buschdorf. Do té doby se v okolních lesích proháněli pytláci a lupičské bandy. Za těžkých dob zde hledali útočiště také pronásledovaní obyvatelé. Trvaleji se zde zdržovali zpočátku jen lesní dělníci a uhlíři. Pálení milířů se zde provozovalo až do počátku 20. století. V první polovině 17. století zde byla sklářská huť, ale za třicetileté války zanikla.

Poprvé je místo Buschdorf zmíněno v gruntovních knihách roku 1609. Dnešní Rudolfov byl založen poručníky nezletilých Gallasů Františka a Rudolfa. Ze strachu před samotou a nebezpečím se zde ale dlouho nikdo nechtěl usadit a liberecký hejtman musel nakonec sáhnout k donucovacím prostředkům. První dva ženatí mladíci sem byli dovlečeni dráby v řetězech.

Do deseti let již žilo v 13 chalupách 21 osídlenců s rodinami. Obec dostala jméno Rudolfstal, ale lidová mluva dávala přednost označení Busch-Neudorf.

K severu obrácené údolí s nadmořskou výškou více než 500 m a průměrnou roční teplotou 4,5°C nebylo pro zemědělství vhodné. Obyvatelé se zabývali především kácením stromů, které splavovali do údolí ke zpracování. Kamenité koryto a nevyzpytatelná Nisa činily z vorařství namáhavou a nebezpečnou práci, jež si vyžádala nejeden život. Od počátku 18. století se rozšířilo domácké tkaní lnu. Po roce 1850 se rychle rozvinulo zpracování kamene. Žula se lámala ručně, bez jakékoliv mechanizace. Ještě počátkem sedmdesátých let se takto živilo na dvacet lidí.

Autobusem nebo vlakem do Liberce, odtud MHD, nejlépe autobusem MHD č.18 nebo o víkendu č.19.