Krkavčí skály (Vraní skály) jsou významnou skupinou skal (500 m), vystupující z lesů nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jihovýchodně od Popovy skály. Skály jsou tvořeny velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Zpevnění pískovce snad způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně od severovýchodu k jihozápadu na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal. V jihovýchodní řadě je nejrozsáhlejší skalní blok, na jehož severovýchodním okraji vyčnívají dva vrcholky Šachtových věží, severovýchodně od něj je dvojvrcholová skála Hruška a skále na jihozápadě se říká Krkavčí hnízdo. V severozápadní řadě skal je největší Fellerova věž a západně od ní Krkavec.

   Nejmohutnější Fellerova věž je morfologicky i historicky nejcennější horolezeckou věží Lužických hor. Pojmenována je po žitavském profesoru Theodoru Fellerovi, který spolu s libereckým fotografem Adolfem Gahlerem a Ferdinandem Siegmundem vystoupil na její vrchol již 17. června 1894, ale za pomoci provazového žebříku. Horolezecký prvovýstup uskutečnili 21. května 1904 Karl Kirchhof a Franz Salomon.

   Bez horolezeckého vybavení se dá vystoupit na jižní část Vraních skal pod vrcholky Šachtových věží, odkud je výhled přes Krásný důl na Popovu skálu a nejbližší lesnaté vrchy. K severu je vidět do údolí Lužické Nisy s Hrádkem nad Nisou, na německou Žitavu a do výběžku polského území, jemuž dominuje elektrárna Turów. Z lesů na západní straně vyčnívá protáhlý Hvozd a vzdálenější kupa Luže.

   Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály.

   Orientačně nejjednodušší je přístup po zelené značce od Horních skal. Praktičtější je následující přístup: Od rozcestníku značených cest u kapličky na nejvyšším místě silnice jedeme asi 400 m směrem na Hrádek nad Nisou, odbočíme doleva po tenké asfaltce a jedem asi 300 m až na její konec, možnost zaparkovat (nebo pěšky či na bicyklu od kapličky zkratkou po červené značce vlevo od silnice). Doleva po lesní vozové cestě (závora) asi 600 m ke skalám.