23. Pelikánův seminář 2012

 

Ve dnech 27. až 28. října 2012 se v Milovské restauraci v Milovech, na Žďárských vrších na Vysočině uskutečnil v pořadí už 23. Pelikánův seminář ". Seminář pořádala Lékařská komise ČHS, ve spolupráci se Společností horské medicíny, která v rámci konference uspořádala valnou hromadu. Oproti předchozím ročníkům, kdy byly teploty tak nějak nad nulou a maximálně pršelo, letos napadlo i dost sněhu. Počasí tak přesně korespondovalo s probíranými tématy, kdy se velká pozornost věnovala omrzlinám a podchlazení.

 

Organizátorka Jana Kubalová pár dní před seminářem rozeslala email s programem semináře, a v závěru emailu správně všechny upozornila: "Předpověď počasí není ideální. V sobotu má sněžit. Nezapomeňte na zimní výbavu pro svou tělesnou schránku i pro vaše auto!". To se v průběhu soboty a noci ze soboty na neděli dokonale potvrdilo. Ráno jsme z aut odhrabávali až 15 cm nafoukaného sněhu.

 

Na programu Pelikánova semináře bylo 22 přednášek a tři praktické workshopy. Díky zkušenostem s nabitým a vyčerpávajícím programem z minulých let byl seminář poprvé v historii rozdělen do dvou dnů, kdy se končilo v neděli před obědem.

 

První blok byl věnován „horkému tématu“ omrzliny.

Prezentace zahájila K. Höschlová a R. Jaroš s tématem „Omrzliny z Annapurny Radka Jaroše – vývoj poranění a následná péče, nejednotný pohled na chirurgické řešení“. Přednáška byla věnována aktuálním zkušenostem se zahájením i následnou léčbou omrzlin prstů na nohou Radka Jaroše, které se přivodil na výstupu na Annapurnu na jaře 2012. Podrobně byl rozebrán způsob léčby, na nějž se v diskuzi objevilo několik částečně protichůdných názorů. Dr. Höschlová ještě připojila up-date léčbu dle Dr. Cauchyho z Chamonix. Radek Jaroš vše komentoval s nadhledem a ve stylovém tričku s "logem" nekompletních chodidel.

 

V bloku omrzlin pokračovala i Dr. Říhová, která prezentovala několik pacientů, kteří si na horách přivodili omrzliny, a které léčila v uplynulém období. „Léčba omrzlin - obohacení o alternativní způsoby léčby a použití Xe-Dermy“. MUDr. Říhová kladně ohodnotila podrobný článek s fotodokumentací od Davida Šímy, kterému v dubnu 2012 omrzly prsty na nohou v oblasti sopky Klučevskaja (4750 m) -  "Skialpinistické omrzliny z Kamčatky a praktické zkušenosti s nimi", který je publikován na www.mountainski.cz/314/skialpinisticke-omrzliny-z-kamcatky-a-prakticke-zkusenosti-s-nimi.

 

Pavel Veselý zakončil blok omrzlin prezentací „Xe-Derma - praktické použití pro hojení ran“ - možnosti použití unikátního českého výrobku Xe-Dermy při omrzlinách a popáleninách. Xe-Derma je „náhradní kůže“, která slouží ke krytí ran, po ztrátě kůže vlastní a zabraňuje tak vysychání hlubokých struktur. Částečně tak byla i zodpovězena jedna z kontroverzí léčby Radka Jaroše.

 

Po přestávce byl zahájen blok týkající se výškové nemoci.  Blok opět zahájila Dr. Höschlová s přednáškou „Destrukce mozkové tkáně ve vysokých nadmořských výškách“ - výsledky praktického výzkumu prováděného v tomto roce, kdy se pokusným objektem stal Radek Jaroš při přípravě na Annapurnu, během výstupu a po návratu do nížin. Před a po expedici byla provedena MRI mozku a Radek Jaroš dělal řadu testů na paměť a logické myšlení. Výzkum prokázal, že předpoklad zhoršení kognitivních funkcí a úbytku mozkové tkáně se neprokázal a minimálně Radkovi Jarošovi extrémně vysoké nadmořské výšky svědčí. 

 

Petr Nyč představil výsledky své absolventské práce v oboru zdravotnický záchranář „Vysokohorská nemoc - krátký výzkum“ Na základě dotazníkového šetření ve skupině 40 respondentů zhodnotil základní aspekty přípravy a samotného pobytu ve vysokých nadmořských výškách. Výsledky byly zajímavé, nicméně autor zahrnul data z různých výšek do jednoho výzkumu. Z toho následně pramenily i paradoxní závěry ohledně procentuálního zastoupení problémů s nadmořskou výškou pro různě trénované a různě se připravující/nepřipravující jedince. Je podstatný rozdíl, když se člověk pohybuje pod 3000 m nad mořem nebo nad 5300 metrů, kdy i přes trénovanost a aklimatizaci může být problémů více než v "nížině" pod 3000 metrů.

 

Velice zajímavou a emotivní prezentací pokračoval A. Dobeš z LK Jamesu „Everest 2012 - praktické skúsenosti s vysokou nadmorskou výškou - aneb co vše se stalo letos na jaře v oblasti Everestu“. Autor popisoval principy organizovaných komerčních výstupů s velkým důrazem na lahvovaný kyslík a s tím plynoucími problémy – nedostatečnou aklimatizací, "klapkami na očích" těsně pod vrcholem, s nutností dosáhnout vrcholu za každou cenu, naprostou neznalostí problémů ve výškách většiny členů komerčních výprav. Dále autor seznámil přítomné s aktuální situací na Everestu a okolnostmi úmrtí M. Sedlačka na sousedním Lhotse 19. 5. 2012. A nejsmutnější - okradení zahynulých těsně pod vrcholem osmitisícovky. 

 

Předposlední přednáškou o problémech ve výškách byla prezentace J. Kubalové „Jak se bojuje v řídkém vzduchu?“  V prezentaci se soustředila na problematiku jedné z dalších velkých skupin pohybujících se ve vysokých nadmořských výškách – vojáky. Na začátku podala historický přehled pohybu armád ve velkých nadmořských výškách, o jejich potížích a schopnosti poučit se /nebo nepoučit/ z minulosti. V současné době probíhá ve vysoké Asii řada vojenských operací ve výškách od 3000 m do více než 5000 m (Kašmír). Od roku 2001 bojují v Afghánistánu armády USA a NATO, které se také na počátku potýkaly se všemi problémy nepřizpůsobení vysoké nadmořské výšce. Autorka představila úlohu výzkumu výškové laboratoře a výcvikového střediska USARIEM pro zvýšení bojeschopnosti armády.

 

Dopolední blok uzavřela K. Höschlová „4. frankofonní kongres horské medicíny, Švýcarsko, Gemmi 2012“, kde shrnula přehled nejzajímavějších novinek a doporučení v horské medicíně od problematiky pohybu těhotných žen v různých trimestrech, až po úpravu doporučení ICAR.  Jako nejžhavější a opravdu „novinka“ se jeví doporučení ICAR, které přednesl na konferenci Dr. Brugger - vzduchová kapsa se již nevyhledává, stačí, že má oběť lavinové nehody volné dýchací cesty, a že do centra s mimotělním oběhem se transportují pacienti s nestabilními nebo selhanými životními funkcemi, ale s defibrilovatelným rytmem.

 

Po obědě následovala prezentace Dr. Rotmana, která byla z časových důvodů přesunuta do prvního odpoledního bloku „Novinky v horské medicíně a záchraně v horách – zpráva o 22. kongresu lékařů horských záchranných služeb“, který proběhl na podzim 2011 v Innsbrucku a kde bylo právě poprvé představeno nové schéma ICAR. Stejně jako v předchozí přednášce MUDr. Höschlové představil MUDr. Rotman řadu zajímavých přednášek z posledního kongresu. Na svoji přednášku pak navázal s další: „20 let Společnosti horské medicíny: předpoklady vzniku, založení Společnosti, současný stav a perspektivy“ – kde I. Rotman podal historický přehled od vzniku Společnosti horské medicíny až po současnost, včetně všech uskutečněných seminářů a přehledu publikační činnosti. Následně proběhla Valná hromada SHM a volby do devítičlenného vedení SHM.

 

Před závěrečným hlasováním usnesení a spočítáním hlasů do výboru SHM se uskutečnily tři plánované workshopy:

Ani husté sněžení nezabránilo uskutečnit plánovaný workshop M. Honzíkovi „Záchrana při nehodě v lezeckém terénu“. Místo Drátníku se workshop konal v nedalekém lese a Martin představil základní způsoby záchrany v lezeckém terénu od různých variant spouštění až po různé způsoby vytahování zraněného. Dle přímých účastníků byl workshop výborný, „jen“ byla trochu zima na prsty rukou.

 

Ani druhému workshopu J. Smolka a L. Siegra nezabránilo počasí konat připravený workshop „Základy lezení vertikal tzv. jednolanovou technikou (SRT)“. Pro jeho provedení zvolili vzrostlý smrk před terasou restaurace. Malým problémem se ukázalo namrznuté lano a karabiny, jelikož autoři si workshop připravili hned ráno, ihned po tom, co ho opustila domovská veverka. 

 

Třetí workshop se konal v přednáškové místnosti.  „Improvizovaná fixace stehenní kosti a pánve v terénu“ J. Kubalová představila důležitost časného omezení krvácení a prevence šoku při zlomenině pánve a stehenní kosti pomocí improvizované fixace s využitím základního vybavení do hor a skal – sedákem, několika smyčkami, trekovými hůlkami a několika karabinami a šátky.

 

Po přestávce a kávě s hořickými trubičkami /jako každý rok nezištně přivezl Míra Ouzký z Hořic – DĚKUJEME!!! / pokračoval odpolední blok. Nejprve byly oznámeny výsledky hlasování a nakonec odhlasováno usnesení z valné hromady Společnosti horské medicíny. Všichni členové výboru SHM dostali od slovenských kolegů „firemní“ tričko lékařské komise Jamesu, které bylo samozřejmě potřeba ihned vyzkoušet. 

 

Před večeří se seminář věnoval úrazům při lezení a skialpinismu a vrtulníkové záchraně.
L. Bloudková přednesla každoroční téma: „Úrazy v horolezectví v letech 2011 a 2012“ – Lucka předvedla neuvěřitelný výkon, kdy dokázala udělat skvělou přednášku z pouhých šesti (!!!) nahlášených úrazů v rámci ČHS. Lucka si pomohla přehledem a statistikou DAV, který má členskou základnu přesahující 900 000 členů a jehož data tak dokážou ukázat vývoj a směr.

 

J. Pala uvedl „Úrazy při skialpinismu a jejich prevence“, kde podal velmi pěkný přehled, co a jak se může stát při skialpinistických aktivitách.

 

„Vrtulníkovou záchranu“ představili kolegové ze Slovenska z ATE. J. Rokfalusy popsal detailně historii vrtulníkové záchrany ve slovenských horách, včetně používaných typů vrtulníků, vybavení, pionýrů letecké záchrany i největších katastrof v Tatrách. J. Kořínek pak prezentaci doplnil videi ze současnosti LZS na Slovensku, ze dvou záchranných akcí v Tatrách.

 

Večerní promítání pokračovalo přednáškou V. Vindušky: „Výstup na Kilimandžáro“ – Dr. Vinduška absolvoval výstup v srpnu 2011 s cestovní kanceláří. Ve své prezentaci podal graficky nádherný a podrobný rozbor výstupu na nejvyšší vrchol Afriky, který úspěšně zdolali.

 

I. Herrmann prezentoval „USA Yosemity, Grand Canyon“ - aneb výlet s cestovní kanceláří Hermann-Říhová do USA bez řidičského průkazu a se spoustou veselých příhod a nádherných fotek, které jsme my všichni měli možnost vidět.

 

J. Pala jako každý rok prezentoval nově objevené skialpové oblasti. Letos to byla Makedonie a Lebanon s prezentacemi „Možnosti skialpinismu v Makedonii a činnost makedonské HS“ - "JERKY SNOW CAMP 2012 Macedonia - slunečný skialp a základové laviny", podrobné informace najdete na webu J. Paly: http://mountainski.cz/288/jerky-snow-camp-2012-macedonia-slunecny-skialp-a-zakladove-laviny. Možnosti skialpinismu v Libanonu – svépomoc při záchraně - "Ski the Mountains of Lebanon 2012 - přehled výsledků" zase najdete na: http://mountainski.cz/268/ski-the-mountains-of-lebanon-2012-prehled-vysledku.

 

V neděli jsme odhlasovali skvělý nápad LK Jamesu o uspořádání Pelikánova semináře střídavě na Slovensku a Česku a vytvořili společné foto obou komisí ve stejném dresu. Trochu panovaly obavy, aby ta trička na bílém sněhovém podkladu byla vidět.

 

První a jediný nedělní blok zahájila J. Kubalová s přednáškou: „Těžká hypotermie - kdo má šanci na přežití?“ V přednášce se zaměřila na nejčastější příčiny, četnosti přežití obětí těžké hypotermie a na rekordmany v teplotě a délce zástavy. Na závěr představila typického pacienta, který má šanci na přežití a schéma a úskalí transportu pacientů s těžkou hypotermií.

 

L. Sieger, M. Mašek přednesli „Možnosti dýchání pod sněhovou lavinou“. Oba autoři zkoumali možnost přežití pod lavinou při malé vzduchové kapse. Autoři publikovali velmi zajímavé výsledky. Ve svém výzkumu mají v plánu dále pokračovat a my se všichni těšíme na další data.

 

Zuzana Sedláčková uzavírala celý seminář přednáškou: „Záchrana v kanadských horách“. Zuzka odjela po ukončení školy na rok pracovat do Kanady jako horská záchranářka. Ve své prezentaci popisuje systém záchrany a přednemocniční péče v Kanadě. Po Zuzky přednášce jsme si všichni oddychli, že systém naší přednemocniční péče v ČR je takový, jaký je.

 

Co říct závěrem?

23. Pelikánův seminář se povedl /alespoň podle došlých ohlasů/, minimálně stejně jako ty předchozí. Jak v loňském roce, tak i letos přijela velká skupina kolegů ze Slovenska. Potvrdilo se, že tato "mezinárodní" spolupráce má velkou perspektivu. Je tak možné, že příští Pelikánův seminář se uskuteční ve Vysokých Tatrách.

 

Hlavní organizátorka akce by chtěla vyjádřit velké poděkování personálu Milovské restaurace, jejíž prostředí a ochota personálu přispěly k výbornému výsledku celé akce, dále všem přednášejícím, kteří se podělili o výsledky svého výzkumu, znalosti a zkušenosti a také všem účastníkům, bez nichž by celá akce neměla smysl.

 

Zde jsou dokumenty z Pelikánova semináře.

 

Na shledanou při 24. Pelikánově semináři!

 

Autoři článku: Jana Kubalová a Jan Pala

Autoři fotografií: Pavel Veselý, Jan Pala, Juraj Rokfalusy, Igor Miko